Konkrétně si předvedeme, jakým způsobem je možné definovat materiály obrobků. V následujícím technickém tipu si pak ukážeme, jak vytvořené typy materiálu přiřadit k nástroji a definovat rozdílné řezné podmínky.
EDGECAM nabízí možnost tvorby několika pokročilých databází, které mohou být mezi sebou propojeny. Většině uživatelů je dobře známá databáze nástrojů, upínek a případně i polotovarů. Právě databáze nástrojů je klíčová z hlediska rychlé a efektivní tvorby programů. Obsahuje důležitá technologická data, jako jsou geometrie nástrojů, řezné podmínky, vyložení nástroje, typ držáku a podobně. Na řezné podmínky se nyní zaměříme. Pokud chcete definovat řezné podmínky pro nástroj, tak máte v podstatě dvě možnosti. První možností je vytvořit v databázi samostatný nástroj, který bude obsahovat řezné podmínky pouze pro jeden druh materiálu (viz obrázek).
Definice řezných podmínek hrubování/dokončování pro jeden nástroj je vysvětlena v jednom z předchozích technických tipů (Definice řezných podmínek nástroje).
Druhou možností, které se v tomto díle budeme věnovat, je jednoduchá definice obráběných materiálů a jejich přiřazení k jednomu nástroji. Na základě přiřazených materiálů je následně možné definovat rozdílné řezné podmínky u jednoho nástroje v databázi. Celý tento proces zahrnuje tři kroky:
- Definice typu obráběného materiálu
- Přiřazení typu obráběného materiálu k nástroji
- Definice řezných podmínek pro typ obráběného materiálu
1) Definice obráběného materiálu
Definice typu obráběného materiálu není nijak složitá a vyžaduje pouze název materiálu. Databáze, která obsahuje typy obráběného materiálu, se nazývá „Technologický asistent“. Můžete ho nalézt ve spouštěcím programu EDGECAM v aplikacích, konkrétně v aplikaci „Zásobník nástrojů“
V základní databázi, která je aktivní po nové instalaci, obsahuje technologický asistent předdefinované typy materiálů. V případě, že si vytvoříte novou databázi (vedlejší aplikace „Správce zásobníku nástrojů“), bude technologický asistent prázdný (stejně jako zásobník nástrojů, databáze upínek…).
Pro oba případy se materiál obrobku definuje naprosto shodným způsobem. Klikněte na příkaz „Vytvořit…“ a vyplňte „Název materiálu“, např. „Ocel (11 xxx)“.
Tento jediný krok stačí k definici materiálu. V případě, že nyní potvrdíte okno tlačítkem „OK“, dojde k vytvoření nového materiálu v databázi.
Postup opakujte a vytvořte i druhý materiál, např. „Ocel (19 xxx)“. Vytvořené materiály mohou obsahovat i další informace v podobě fyzikálních vlastností (tvrdost, pevnost v tahu…), případně přidání označení podle mezinárodních i národních norem.
Tyto doplňující údaje ale nejsou pro definici řezných podmínek u nástrojů nezbytné. Příští díl bude pokračovat přiřazením materiálu obrobku k nástroji a definicí řezných podmínek.
